Co to je?
Slovo “bouldering” je převzato z anglického boulder, které bývá překládáno jako kámen, balvan, šutr.
Je to druh lezení krátkých úseků bez lana, převážně v malých výškách kvůli bezpečnosti. Využívá se nízkých skalek, skalních bloků v zimním období popřípadě umělých stěn.
Jak to vzniklo?
O vzniku boulderingu se mluví ve spojitosti s narůstající náročností výstupů na vyšší skály. Je jasné, že horolezci nemohli trénovat na plánované výstupy jen formou zvyšování kondice, proto se začalo využívat nižších skal jako dobré alternativy pro zlepšení techniky lezení a fyzické způsobilosti. Literatura uvádí oficiální vznik ve Fontebleau ve Francii, kde je k dispozici velké množství pískovcových boulderů. Občas se ale za zakladatele považují angličani, kteří se stali v 80. letech 19. století průkopníky této formy lezení. Jednou ze známých oblastí je například Lake District poblíž Sheffieldu v Anglii, kde se bouldering těší velké oblibě.
Druhy Boulderingu:
Na umělých stěnách
Umělá stěna je vysoká 3 až 5 metrů, zem pod stěnou je pokryta velmi silnou žíněnkou, do které lezec seskakuje. Na stěně je umístěno velké množství chytů, některé z nich jsou označeny barevnými páskami, které tak označují lezecké cesty (tzv. bouldry) a obtížnosti.
V přírodě
Lezení po skalách v přírodě, na útesech u moře, kdy lezec seskakuje přímo do vody. U lezení nad vodou se často provádí traverzování, lezení horizontálně nízko nad zemí, jako druh vytrvalostního cvičení.
Ice Bouldering
Lezení v ledu, v ČR není příliš rozšířené a pro tento druh je nutné již dražší vybavení (mačky cepíny).
Buildering
Lezení po domech, stavbách nebo jiných lidmi postavených objektech. Bohužel se tímto lezením můžete dostat do problémů se zákonem:-)
Jaké vybavení?
Znáte ty “kecy” jak vám všude tvrdí, že fotbal je perfektní sport, hlavně kvůli tomu, že je nenáročný na vybavení a pak zjistíte, že za pronájem hřiště, oblečení a podobně dáte víc, než když si zaplatíte každý měsíc osobního trenéra? Tak s boulderingem je to o něco lepší. Za kvalitní lezecké boty dáte určitě něco přes 1500,- spíš 2000,-. Pak si musíte pořídit pytlík s magnéziem 250,- a to je vše. Teď ta horší zpráva, pytlík vám vydrží hodně dlouho, ale lezečky rozhodně ne. Obouvají se na holou nohu a ta se potí. Takže pokud opravdu aktivně polezete, budete je kupovat dost často. Ale zase je tu i dobrá zpráva. Zajít na lezeckou stěnu je totiž naproti jiným sportům levné. Např. za takovou hodinu squashe zaplatíte v běžném centru (dva dospělí) kolem 250,- a výš. To je 125,- na jednoho, a pokud chcete chodit aspoň dvakrát týdně, tak se za rok celkem slušně prohnete. Takové běžné boulderingové centrum si účtuje 50 – 60 kč na hodinu a půl. To podle mě není vůbec špatné. Pokud si k tomu připočtete, že pokud skutečně polezete celou hodinu a půl tak zbytek měsíce se nebudete moct pohnout, tak to je pohodová cena:-)
Takže pro shrnutí:
Potřebujete lezeckou obuv, tzv. lezečky. Ty se dají sehnat v jakémkoliv rozumném sportu, spíše si ale zajděte do nějakého outdoor, kde personál poradí, co bude nejvhodnější. Ono se doporučuje, mít lezečky aspoň o číslo menší, aby zpevňovaly nohu a člověk se tak mohl udržet i na malých řezkách (miniaturní nástupní kameny na stěnách). Na druhou stranu to příšerně deformuje prsty a ne každý to ze začátku vydrží.
Pak to chce pytlík s “magnéziem”, což ve skutečnosti není magnézium, ale látka 4MgCO3 – Mg(OH)2 – 4H2O , která omezuje pocení rukou a umožní vám se udržet i na obtížných chytech. V lezeckém slangu se často používá označení “maglajz”. Pytlík i s páskem na připnutí si koupíte tam kde lezečky, doporučuji si pro začátek koupit nějaký pestrobarevný, abyste na sebe patřičně upozornili:-). Já sice pořád padám a často i nešikovně a vůbec se pořádně neudržím na stěně, ale každý musí obdivovat můj zlatý, květinkovaný pytlík na maglajz;-)
Za zmínku asi také stojí, že si člověk může pořídit jakýkoliv kartáček pro odstranění přebytečného magnézia z chytů. Často člověk taky využije pásku pro zatejpování rukou. Hlavně kloubů, protože kloubní lůžka na prstech jsou při lezení neuvěřitelně namáhány. Pro ty kdo neslyšeli o tejpování, tak se jedná o druh ochrany často namáhaných míst například na rukou. Člověk si utrhne kus pásky (buď speciální sportovní nebo obyčejné kobercové) a obmotá si ji např. kolem kloubu na ukazováčku. Tím jej zpevní a umožní jeho namáhání bez rizika zranění. Pro ty co mají v plánu lézt v přírodě je nezbytnou součástí vybavení matrace, kterou si rozestřete pod skálu a pokud byste se neudrželi, dopadnete na matraci a ne hlavou na šutr;-).
Co je dobré vědět do začátků?
Pokud jste někde poprvé, nesnažte se lézt silou, ale využívejte co nejvíce nohy jako oporu a když lezete, natiskněte se tělem co nejblíže stěně. Dále je hloupost vlézt na stěnu bez pořádného protažení. Ať se to nezdá, je pravděpodobné, že místo toho, abyste cítili rovnoměrné namáhání většího množství svalů, nebudete schopni po prvních 10 min lézt proto, že vás naprosto zradí oblast od zápěstí k loktům. Je důležité si uvědomit, že na rozdíl od většiny sportů, je lezení pro člověka nepřirozeným způsobem pohybu. A je proto nutné si na něj zvykat delší dobu. No a nezbývá než popřát, ať si při boulderingu užijete spoustu zábavy. Pro mě osobně je nejlepším způsobem relaxace. Díky tomu, že se při něm musíte perfektně soustředit na každý následující krok, pohyb a neustále přemýšlet, jaká cesta vás dovede k cíli, dovolí vám zapomenout na problémy, které vás trápí.
0 ResponsesLeave a comment ?