Červený čaj je název užívaný v Čině pro druh čaje, jež je typický svým tmavými barvami nálevu, přecházejícími od tmavě hnědé až téměř k černé s červenými odstíny. V Evropě tento typ čaje označujeme jako „černý čaj“. V západním světě se podle wikipedie označení červený čaj pojí s Jihoafrickým Roibosem, ten však vůbec nepochází z rostliny Camellia Sinensis, ale z bobovité rostliny Aspalathus Linearit vyskytující se v oblasti Cederbergu.

Červený čaj se vyznačuje výraznou vůní a chutí. Po dlouhou dobu to byl jediný typ čaje známý tady v Evropě a i teď zaujímá většinový podíl na čajích vyvážených na západ. Důvodem je jeho schopnost si déle udržet svou vůni a chuť. Podle mého názoru byl tento fakt patrný především v dřívějších dobách, kdy technologie skladování potravin nebyla na příliš vysoké úrovni. Dnes si můžeme i zelené čaje při správném skladování užívat velmi dlouhý čas, přinejmenším do další sklizně :-) . Nicméně dříve se červený čaj pro jeho velkou oblibu a dobrou skladovatelnost používal jako platidlo při obchodu v mnoha zemích světa.

Ve zpracování červeného čaje je důležitý především proces oxidace. Pokud bych se měl vrátit k článku „Obecně o čaji“, kde jsem se snažil popsat obecný postup zpracování čajů, myslím, že nejlépe by seděl právě na červený čaj. Ten si skutečně projde všemi těmito fázemi:

  1. Čajové lístky sesbírány na plantážích.
  2. Pak procházejí procesem zavadnutí, kdy jsou sušeny, ztratí tak třetinu své vody a jsou připraveny pro svinování.
  3. Dříve se mezi dlaněmi svinovaly listy, aby popraskaly a uvolnily šťávy pro oxidaci, dnes to zvládají i stroje.
  4. Při oxidaci chemické procesy probíhající v listech určí budoucí chuť čaje a také obsah teinu (kofeinu).
  5. Dále se sušením oxidace ukončí, lístky ztratí zbytky vody a získají své konečné zbarvení.
  6. Třídění je proces, kdy se rozdělí lístky na jednotlivé výrobní druhy, podle velikosti lístku a zbaví se nečistot jako stopek a čajového prachu.
  7. Balení je poslední čím musí čaj projít před odesláním z továrny. Čaj je umístěn do kontejnerů, které jej chrání před vlivy jako vlhkost, vzduch podobně.

Jak jsem již zmínil, červený čaj zaujímá velkou část trhu a tomu se částečně podřídily i postupy, kterými je tento čaj zpracováván. Z velké části se proto využívají stroje. Existuje například několik přístupů k třetímu bodu našeho postupu.

Prvním, je CTC (Crushing-Tearing-Curling), tedy drcení, trhání a svinování, které velmi pečlivě připraví čaj pro oxidaci, na druhou stranu však roztrhá čaj na malé kousíčky. Tento postup se používá pro výrobu převážné většiny sáčkových čajů.

Druhým je LTP (Lawrie Tea Processer), nazvaný podle svého vynálezce. Lístky jsou nařezány na malé kousky a pak sesypány do žlabu, kde dochází k oxidaci. Opět se tato metoda používá pro sáčkové čaje.

Více se těmto metodám budu věnovat v článku o výrobě a zpracování čaje, ale už teď bych chtěl předeslat, že sáčkové čaje nemusí nutně znamenat, že se jedná o nekvalitní čaj (míněno, že by k výrobě byly použity nekvalitní čajové listy), ale zpracování je natolik destruktivní, že v sáčku pak vidíme pouze jakousi usušenou drť, které navíc malý pytlík brání v kvalitním vyluhování. To neplatí obecně o všech čajích, ale o většině levných výrobků (nemluvě o dalších chemických látkách, co se do těchto čajů přidávají, aby zůstaly delší dobu „čerstvé“).

Poznámka 1:

„Červené čaje obsahují největší množství teinu (kofeinu), ze všech zde uváděných druhů. Je to proto, že procházejí celým procesem oxidace.“

Poznámka 2:

„Našel jsem informaci, že černý čaj se v Číně v době vlády dynastie Tang užíval nižšími vrstvami obyvatel užíván jako barvivo na oblečení, kvalitnější si nemohli dovolit.“.