Jedná se o druh čaje, který vyniká svou krásnou žlutou barvou a nasládlou, místy medovou chutí. Tato charakteristika je však zavádějící. Za žluté čaje jsou označovány čaje velmi vzácné a výjimečné, jejichž přesný postup výroby si každý pěstitel, každá plantáž i vesnice chrání. Podařilo se mi najít dva postupy zpracování, ale jsou jen velmi obecné.

První závisí na okamžitém zahřívání na kovových pánvích hned po sklizení a tím přerušení procesu oxidace. Pak je ručně svinován a hněten. Před dosušováním a tříděním spojeným s čistěním je proces oxidace na chvíli obnoven a pak prudce ukončen.

Druhý je založen na velmi pomalém sušení listů ve velkých vrstvách, přičemž jsou lístky přikryty lněnou látkou za střídání vyšších a nižších teplot.

Obě tyto metody pak zřejmě čaji dodají potřebné vlastnosti jako je sladší chuť, žlutá barva a nasládlá vůně.

Jako žluté čaje jsou označované i čaje císařské, i přesto, že se přímo o žluté čaje nejedná. Dříve se na císařský dvůr odváděly ty nejlepší čaje, jejich sběr a zpracování podléhaly velmi přísným pravidlům, aby byl císař, podle tradiční čínské představy zvaný též tchien-c „syn nebes “, spokojen. Tyto čaje byly většinou zelené, ale dostaly označení žlutý, protože žlutá barva je tradiční barvou císaře.

Poznámka:

Pro ty co považují čaj „jen za pití“, je potřeba zmínit, že čaj pro jeho kvality a blahodárné léčivé vlastnosti byl později používán i jako platidlo ve směném obchodu. To je pravděpodobně důvodem vzniku postupu zpracování černého čaje, který odolává delší době skladování mnohem lépe než čaj zelený a proto byl také vhodnější pro obchod (skladování).